Jedna velká fraška aneb požár katedrály Notre Dame.

Varování!

Některé řádky vám možná budou proti srsti, ale zkuste zatnout zuby a dočíst až do konce.

Taky jste to zaregistrovali? No jasně že jo, mluvil a stále ještě o tom mluví celý svět. Každý si na tom ohřívá tu svou polívčičku a já si ji jdu ohřát také, ale trochu jiným způsobem. Jak už jsem napsal, řádky, které budete číst, se vám možná vůbec nebudou líbit a nebudete souhlasit. Je to naprosto v pořádku a klidně svobodně vyjádřete svůj názor.

Když jsem spatřil první fotky a přečetl si první články o požáru katedrály Notre Dame, pociťoval jsem upřímnou lítostsoucit s francouzským národem. Sám jsem v katedrále dvakrát byl a musím říct, že mír, kterým katedrála oplývá, je tam naprosto všudypřítomný a vše prostupující. Přímo z toho místa sálá klid.

Většinou takovým zprávám svou pozornost vůbec nevěnuji, ale Notre Dame je i pro mě srdeční záležitost spojená se spoustou vzpomínek, možná i proto částečně vnímám ránu, která to zřejmě pro Francii byla.

Vzápětí ale přišly myšlenky trochu odlišné.

Takové ohromné haló „jenom“ kvůli požáru v jedné staré budově?! Tisíce článků, videí, fotek… Milióny sdílení, komentářů, stories… Po pár hodinách čtu zprávu, že majitelé značek GucciLouis Vitton darovali na opravu katedrály 300 miliónů dolarů. To už se hodně ironicky pousmívám a v hlavě se mi to vaří.

Celý den jsem pak v zápalu přemýšlel nad tím, jak je celá ta situace vlastně naprosto „směšná“. Kvůli jednomu požáru se veškerá pozornost a energie upírá na jeden jediný barák. Lidstvo se sjednotilo a prožívalo tu „zkázu“ bok po boku jako jeden. Každý dělal, co mohl, aby byť jen malým dílkem nějak přispěl na záchranu katedrály.

Lidskost, solidarita, pokora, ochota, lítost, smutek…

Co mi na tom připadá tak „směšné“?

Každý den se na planetě odehraje takový počet nechutností, zákeřností a opravdových katastrof, které ale nevidíme nebo spíše vidět nechceme, a tak si myslíme nebo předstíráme, že se nic neděje.

Každý den se vypalují tisíce hektarů pralesa, abychom si tam zasázeli palmy na palmáč, postavili obrovské „farmy“ na pěstování dobytka, které připomínají spíš koncentrační tábory a výrobní linky na maso než „mírumilovné“ farmy. Potažmo abychom začali jakkoliv jinak půdu drancovat, vytěžovat a zpeněžovat.

Každý den zabijeme milióny zvířat pro lidské potřeby a neřesti. Jídlo, móda, kosmetika, všelijaké vybavení a produkty, bohužel i jako pouhou trofej.

Zabíjíme i „nevědomě“, kdy stavíme například města, továrny, firmy a další nepřirozená stavení v místech, kde téměř vždy žijí nějaká zvířata. Přicházejí tak o svůj přirozený domov a teritorium. My se pak například divíme, když se nějaký ten medvěd toulá v Krkonoších. Co tam jako dělá? No on tam jako žil, než jsme přišli my. Je to jeho přirozené prostředí.

Každý den otravujeme ovzduší a tím vlastně i sebe a všechny ostatní tvory žijící na zemi, která je domovem nás všech. Vypouštíme nepředstavitelné množství oxidu uhličitého, a především pak methanu. Rabujeme podzemní zásobárny veškerých nerostůfosilních paliv za každou cenu.

Lidé v Africe, a na dalších místech po světě umírají hlady, i když si bohužel myslím, že to je bohužel jen další nechutný byznys. Na některých místech světa zase lidé chodí každý den několik kilometrů pro vodu tam a zpět, jen aby zajistili přežití sobě a své rodině.

Vybíjíme jedny z posledních původních domorodých kmenů, kteří na rozdíl od nás, žijí podobně jako zvířata v souladu se svým okolím. Označil bych právě domorodce jako homo sapiens sapiens neboli člověk moudrý. Myslím si, že by se mnou nejeden domorodec souhlasil, že my se chováme spíše jako homo stupidus pitomus.

Takhle bych mohl pokračovat…

A já se ptám, kde sakra je všechna tahle dobrota a solidarita potřebná každý den? Když ale shoří jedna katedrála, všichni se předhání v tom, kdo snad udělá větší chlapácké gesto. Nejde taky ve finále jen o marketing, tahání si trika a ukojení ega?

Vidíme pouze to, co vidět chceme. Chováme se jako pokrytci a uniká nám podstata. Jednáme jako „ovčani“ bez vlastních názorů a postojů. Jsme jako snůška navyklých způsobů a chování.

Vždy se mi chce smát a brečet zároveň, když někde postřehnu, jak my lidé považujeme sami sebe za nejmoudřejší obyvatele této planety. Koho taky jiného, když tyto žebříčky tvoří člověk. Přece nedáme na první místo delfíny že, i když jsou vlastně, co se týče vědomého využívání mozkové kapacity, daleko před námi.

Jednáme jako ten nejprimitivnejší a nejhloupější tvor. No, a zatímco všechno ostatní tvorstvo žije v naprostém souladu se svým prostředím, my se chováme podobně, jako se chová rakovina k tělu svého hostitele. Tím, jak postupně roste a ničí vše, co jí přijde do cesty, si ale neuvědomuje, že tím zabijí i sama sebe. Zemře společně s tělem hostitele.

Pokud nebude planeta, nebudeme ani my. No a další planetu B, pokud vím, nemáme, a i kdybychom měli, nedává nám to přece žádnou pravomoc tuto ničit.

Ať se nám to líbí nebo ne, změny už se dávno dějí a myslím si, že už si to konečně začínáme, snad krom váženého prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa, uvědomovat. Klimatické změny nejsou pouhými spekulacemi, už to probíhá, nejde o dogma.

Příroda nám dává jasně najevo svou nespokojenost, bouří se a podobně jako požár oznámil, že Katedrála hoří, k nám příroda promlouvá například skrze sucha, stále četnější a silnější hurikány, ozývající se sopky, povodně…

Na katedrálu jsme taky nekoukali a nečekali co z toho vzejde, nedělali jsme studie, jestli je to opravdu tak špatné, jestli opravdu hoří a podobně. Když jsme uviděli plameny, ihned jsme šli a katedrálu zachránili.

Metaforicky, a na některých místech doslova, hoří i planeta. Tak tu katedrálu nás všech pojďme taky „uhasit“. Pokud totiž „neuhasíme“ tuto katedrálu, nebude dalších, které bychom mohli zachraňovat.

Zatím se příroda drží na uzdě, ale jak dlouho s námi bude mít ještě trpělivost? Nestíhá s námi držet krok. Je na čase podívat se pravdě do očí, přestat konečně žvanit a čekat další roky, co ukáží studie, na to už zjevně není čas. Začněme konat a začněme dnes!

Klimatické změny jsou s každou roztátou kapkou rychlejší a zřetelnější. Budeme schopní se dostatečně rychle změnit a zpomalit?

Pokud našimi měřítky bude donekonečna HDP a ekonomický růst, nejspíš nám není pomoci.

Cožpak jsme se od dob dinosaurů nic nenaučili? Momentálně, pokud opravdu nezačneme věci skutečně měnit a budeme nad tím stále jen přemítat, si možná zaděláváme na podobný výprask jako dinosauři.

Příroda tu bude s námi nebo bez nás. Je jí v podstatě jedno, jestli něco podnikneme nebo ne. Ona nás totiž nepotřebuje, to my potřebujeme ji! Naopak by si spíš oddychla, kdybychom jí přestali okupovat a drancovat.

Tak jo, teď jsem nám celkem vyprášil kožich. Ale z druhé strany…

Nechci a ani se nestavím do role spasitele. Zároveň nechci událost nikterak znevažovat nebo zlehčovat, ale spíše poukázat na to, jak je v porovnání s ostatními problémy sužujícími naši společnost úsměvná. Vyjadřuji se spíše za planetu a za spravedlnost vůči matce přírodě než za sebe.

Vědomí lidí se naštěstí mění. Je to právě naděje a víra v nás lidi co mě pohání. Kdybych neměl naději a víru, že jsme schopni se opravdu změnit, byla by moje aktivita celkem zbytečná. Věřím v nás, protože společně máme nepředstavitelnou sílu.

Požár katedrály je tomu „krásným“ příkladem. Ukazuje nám, čeho všeho jsme schopní, když je opravdu nutné jednat, není čas na výmluvy a pokud opravdu chceme.

Vidím změny, které se ve společnosti, u firem a mezi lidmi odehrávají. Dlouho jsem si myslel, že jsem jeden z mála „bláznů“, co to vnímá. Dnes se ale každým dnem přesvědčuji, že spousta lidí už je „probuzených“ a každým dnem přibývají další a další.

Semkněme se stejně, jako tomu bylo právě při požáru katedrály Notre Dame, nebo například při pádu věží světového obchodního centra 11.9.2011.

Mluvím k nám všem a mluvím i k sobě, posouvám se společně s celým projektem a den co den přicházím na další a další možnosti co je možné ale hlavně nutné dělat. Nechci kázat vodu a pít víno. Každý den se snažím být lepší než ten předchozí, a i když to ne vždy vyjde, zvednu se a začnu znovu.

Nechci vidět zázraky, ale chci vidět postupnékonkrétní změny u každého z nás.

No, a to mi dává čím dál větší sílu a motivaci pokračovat a udělat vše, co je v mých/našich schopnostech. Síla je v nás lidech, tak ji pojďme nakopnout, semknout se a konat jako jeden. Dochází nám výmluvy a dochází nám zřejmě i čas.

Na závěr si opět dovolím citovat slova Leonarda Dicapria, (s drobnými úpravami, tak aby to sedělo na článek), které pronesl při podpisu Pařížské dohody OSN o změně klimatu, a která byla úspěšně schválena v roce 2016.

„Věřím, že vaše odhodlanost, vám vydrží i po dočtení tohoto článku a změní se na reálné skutky, protože jestli se teď zvednete, odejdete a nebudete to řešit, snaha nás všech bude naprosto zbytečná.“

„Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.” Mahátma Gándhí

Matka příroda se dívá.

Katedrála|Planeta.

Měním zaběhlé pořádky a porušuji status quo. Jsem jednoduše “blázen” co jde měnit svět! Mým posláním je inspirovat lidi k tomu, aby převzali plnou odpovědnost za své činy a život. Zároveň jim ukazuji možnosti, jak žít trvale udržitelným způsobem a minimalizovat tak dopady na životní prostředí a klimatické změny. Vyměnil jsem práci a vydělávání peněz za své poslání. Příběh "blázna" si přečti zde. >>
Komentáře
  1. Stáňa Benešová napsal:

    po přečtení husí kůže. Z toho, jak napsáno a z toho, jak moc pravdy v tom je. Každý musíme začít u sebe a snad to společně dokážeme. Moc času není a je nejvyšší čas chránit planetu pro naše děti, vnoučata a další generace.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.