|Prů*er jménem FAST FASHION.

Téma, o kterém jsem sám ještě před pár měsíci nevěděl zhola nic. FAST FASHION, neboli rychlá móda. Už jste o tom slyšeli? Nasaďte si ochranné brýle, opět budou létat třísky.

97% veškeré vody na planetě tvoří oceány a moře, tudíž voda slaná. Ze zbylých 3% jsou 2% v podobě ledovců a sněhu. Zbývá nám tedy už jen 1% vody, abychom obsloužili celou lidskou a zvířecí populaci.

Proč to ale celé zmiňuji? Co má voda společného s módou?

Na výrobu jednoho jediného trička se spotřebuje 2500 litrů vody, což je ekvivalentem spotřeby pitné vody pro jednoho člověka na 900 dní, u džínů to dělá již 1300 dní. Na jedny džíny už totiž potřebujeme litrů 8000.

Netřeba asi zdůrazňovat situaci, která se momentálně odehrává s vodou téměř na celém území České republiky. Nevypadá to navíc, že by se to mělo v brzké době zlepšovat. Spíše naopak.

|Pojďme si teď ale přiblížit výrobu jednoho obyčejného 100% bavlněného trička.

Cena takového trička je mnohdy pouhých 150 Kč. Za co platíme tuto směšnou částku? Celých 50% z ceny putuje rovnou do kapes všech majitelů módních značek. Na výrobu nám tak zbývá nějakých 75 Kč.

Co všechno pak musí pokrýt těchto 75 Kč?

To máme vypěstování surové bavlny, ze surové bavlny výroba vlákna, z vlákna utkání látky, z látky připravit střih, ušít límeček a jiné lemy, přidat štítek, nandat všelijaké visačky a marketingové tretky.

|Máme vyrobeno, tím to ale nekončí.

Následně se tričko zabalí, nejčastěji do plastového sáčku, sáček se vloží do krabice, krabice se naloží na paletu, paleta se naloží do kontejneru, kontejner na náklaďák, náklaďák přepraví kontejner do přístavu, tam se kontejner přeloží na nákladní loď, loď přepraví kontejner do 6000 kilometrů vzdálené Evropy.

V Evropském přístavu kontejner přeloží na další náklaďák, náklaďák kontejner přepraví do centrálního skladu dané společnosti, zaměstnanci kontejner vyloží, následně danou krabici naloží do dodávky a ta jej dopraví do dané prodejny.

Zaměstnanci společnosti rozbalí krabici, tričko vyndají z plastového obalu a konečně zavěsí na ramínko ve vašem oblíbeném obchodě. Tričko si za pár dní někdo vybere, zaplatí za něj penězi, které si poctivě vydělal ve své práci, tričko si zaveze domů a může vesele používat.

Ve finále jej ale použije často jen párkrát. Pro příklad ženy nový kus oblečení použijí v průměru pouze 7x a následně jej vyřadí, nebo vyhodí. Mezi mladými zase panuje trend, že co párty, to nové tričko. Jen proto, že je levné, může si jej dovolit a v podstatě ho nakonec stojí podobně jako jeden drink v kdejakém pražském klubu.

Pořád vám ale není jasné, jak je možné, že je tričko tak levné? Vrátíme se tedy trochu zpět.

|Hlavní problém je totiž už v samotné výrobě a odpovědí je levná pracovní síla.

V drtivé většině vám takové tričko totiž vyrobí ženy někde v Asii. Často jsou to ale i malé děti a není to žádný výjimečný stav.

Ti jsou vykořisťováni a nuceni pracovat za naprosto neetických a nelidských podmínek. Pracují nezřídka až 16 hodin denně a v podstatě bez přestávky. Tohle všechno by se dejme tomu ještě dalo za určitých okolností skousnout.

|Jenže.

Stěžejní v celé problematice je naprosto nepřijatelná a směšná mzda, kterou pracovníci na konci toho všeho obdrží.

Jsou to prosím pěkně 2 dolary za den! Za to by drtivá většina lidí v České republice nebyla ochotná pracovat ani hodinu, natož pak hodin 16. Je to spíše jako dobrovolnictví, jen s tím rozdílem, že to nedělají dobrovolně, ale z donucení. Nemají jednoduše na výběr.

Tento průmysl není nemilosrdný „jen“ k lidem, ale ohromně negativní dopady má i na životní prostředí.

Móda je druhý nejšpinavější průmysl hned za tím ropným. Každý rok vyprodukuje „úctyhodné“ 2 miliony tun odpadu, další 2 miliony to máme v odpadních emisích Co2. Obyvatelé, kteří žijí v blízkosti textilních továren by s přehledem mohli předpovídat módní trendy pro následující období.

Tamější řeky jsou totiž zbarvené právě do té barvy, která zrovna frčí. Barvy následně znečišťují a toxikují půdu, která nás živí. Vodu, kterou pijeme a vzduch, který dýcháme.

Říkáte si možná, že by to mohli vyřešit nějaké sankce a pokuty. Je to jedna z možností, nicméně to by jejich výše nesměli být naprosto směšné. Továrnám se vyplatí pokuty raději platit a znečisťovat vesele dál, než aby musely něco změnit.

Bavlna v neposlední řadě škodí i nám. Díky všem těm barevným kombinacím, se do našeho těla skrze kůži dostává velké množství nezdravých, škodlivých a karcinogenních látek. 9% – 10% z celkové spotřeby pesticidů je použito právě na produkci bavlny.

Tričko je pak samozřejmě vyrobené tak, aby vám moc dlouho nevydrželo, a vy jste nuceni kupovat neustále nové a nové. Značky potom chrlí nové kolekce týden co týden, aby nás nadále udržely hladové po nových věcech.

|Fast fashion by se dala shrnout takto:

Vyrobit co nejvíce nekvalitního oblečení za co nejméně peněz, aby se následně co nejrychleji prodalo, zničilo, vyhodilo, a abychom museli co nejrychleji koupit nové.

Jo a je tu ještě jedna věc. V tomto odvětví se i umírá. Budovy, ve kterých dělníci pracují, jsou mnohdy v naprosto devastálním stavu a jsou staticky narušené.

I přes nespočetná varování na fatální stav budovy se jelo dál, a tak se v Dháce roku 2013 zřítila textilka Rana Plaza. Byla tou dobu plná zaměstnanců, respektive otroků. O život tam tehdy přišlo přes 1100 lidí. Bohužel nejde o ojedinělý případ.

Je pro vás opravdu v pořádku si všechny tyto věci pořizovat jen proto, že jsou levné a můžeme si je dovolit kupovat jak rohlíky? Je pro vás tato cena opravdu přijatelná? Pro mě už ne.

|Máme rychle, špinavě a levně vyrobeno, prodáno i spotřebováno, co dál?

Tričko vyhodíme do popelnice? Dáme s dobrým úmyslem do kontejneru na oblečení sloužící charitě? Do boxů v obchodech, kde je údajně recyklováno, nebo znovu využito, přičemž ještě dostaneme slevu na další nákup?

|Pojďme si to postupně rozebrat.

Popelnice = skládka.

Kontejner pro charity = možné další využití na charitách a dalších potřebných místech, dost často ale oblečení končí opět na skládkách a navíc ne těch místních.

|Jak to?

Následkem toho, že jsou charity naprosto přecpané oblečením, jej následně prodávají dalším společnostem, které je dále se ziskem přeprodávají do rozvojových zemí a tím se nůžky tohoto problému ještě více rozevírají.

Mimo to, že v těchto zemích následně vznikají další gigantické skládky s oblečením, navíc trpí i tamní obyvatelé a jejich, už tak chatrná ekonomika. Kvůli přeprodeji mají hromady oblečení a nedaří se jim tak prodávat vlastní tradiční suvenýry.

Oblečení tedy nakonec opravdu do rozvojových zemí dorazí. Jen už bohužel ne tak, jak bychom si přáli. Místo původní dobrosrdečné pomoci tak dojde spíše k destrukci.

Boxy v obchodech = v první chvíli si možná říkáte, jak je to fajn, jenže…

Jde opět často pouze o vypočítavý marketingový tah, jak tyto společnosti chlácholí své zákazníky. Na první pohled to vypadá zeleně, vy máte skvělý pocit z dobře vykonaného skutku a se slevou si jdete koupit oblečení nové.

Pravda je taková, že oblečení z těchto boxů končí v drtivé většině případů opět na skládce. Recyklace sterého oblečení je příliš nákladná. No a to se jim přece nevyplatí.

|Jen jedno jediné procento veškerého oblečení se skutečně recykluje a znovu využije.

Vy tak tím dalším nákupem se slevou celé téhle, nechutně špinavé mašinérii, ještě nevědomky pomůžete a podpoříte ji tak. V celém procesu se tak bohužel opět nezměnilo vůbec nic, jen přibyl jakýsi zeleně tvářící se box.

Vlastně je to spíše naopak. Dost možná se tím tahle „krakatice“ ještě zvětšuje. Zákazníci si totiž myslí, že je vše v pořádku a bezmyšlenkovitě nakupují dál, ještě masivněji a rychleji než kdy předtím.

Zdroj >>

Nemysleme si, že společnosti tyto problémy opravdu vyřeší. Jde jim především o zisk. Stejný systém, který tento problém vytvořil, ho určitě nebude chtít jen tak měnit. Přináší mu totiž ty nechutně tučné zisky. Koho zajímá, co je za tím…

|Jak to tedy řešit?

Kupovat drahé věci? Ne tak úplně. To, že si koupíte drahé oblečení, ještě neznamená, že je vyrobeno eticky a ekologicky. Jen se tak často navyšují nepřiměřené zisky společností.

Nicméně počítejme s tím, že ekologičtější, etičtější, zdravější a udržitelnější varianta je prostě dražší, nicméně je zase o to kvalitnější a věci vám tak vydrží déle. Investice se vyplatí.

|Tady je tedy pár tipů, jak na to.

  • Takzvaná pomalá móda namísto té rychlé.
  • Kupujte kvalitní a ekologické oblečení, které vám vydrží déle.
  • Nakupujte pouze u zodpovědných firem, které již při výrobě dbají o co nejekologičtější a nejetičtější výrobu.
  • Jednoduše čtěte a zjišťujte, co si doopravdy kupujete.
  • Oblečení vyrobené z bambusu a biobavlny namísto bavlny klasické. Je to lepší jak pro vaše zdraví, tak i životní prostředí.
  • Vyhledávejte značky s označením Fair Trade. To navíc platí všeobecně, nejen u módy.
  • Nebojte se zkusit nakupovat v sekáčích! 🙂 Oblečení pořídíte za pár korun a vdechnete mu druhý život. Poděkuje vám i vaše peněženka.
  • Jakmile oblečení nebudete potřebovat, darujte ho na charitu lokální, kde budete vědět, jak jej využijí a dále s ním naloží.
  • Vraťte staré věci zpět zodpovědné firmě, u které jste nakoupili. Ty se o zboží postarají zodpovědně tak, aby se nedostalo do kolotoče přeprodejů, a pokud je to možné, oblečení zrecyklují.
  • Změňte své myšlení, upravte životní styl a buďte trochu minimalista. Jde tu totiž především o konzumní přemýšlení nás všech. Kupovat, kupovat, kupovat, dokud nepadneme. Změňte jednoduše způsob, jakým nakupujete.
  • Nakupujte opravdu zodpovědně.
  • Nakupujte méně a pouze takové oblečení, které skutečně potřebujete a využijete.
  • Přesuňte svou pozornost po chtíči nových věcí na vděčnost za to, co už máte.
  • Nenakupujte impulzivně a před každým nákupem se zeptejte sami sebe: „Opravdu to potřebuji, nebo jenom chci? Opravdu to budu nosit?“

Využijte vaše peníze na lepší příležitosti, než abyste nadále sytili tento špinavý průmysl.

Pokud se nezměníme, dáváme tak společnostem jasně najevo, že se vším, co je za tím, souhlasíme a celý tento byznys tak podporujeme a financujeme. Když nebude, kdo by kupoval, nebude, kdo by vyráběl.

Pro ucelení představy, jak moc je tento problém rozsáhlý, doporučuji shlédnout skvěle zpracovaný dokument The True Cost. Je to opět jeden z těch dokumentů, který by měl být povinný pro každého.

Taktéž doporučuji přečíst knihu Zodpovědná firma, která popisuje příkladný a zodpovědný přístup společnosti Patagonia. Chcete ušetřit stromy? Dostupná je i jako eBook.

Jak dokument, tak knížka vám otevřou oči a věřte mi, že už nikdy nebudete nakupovat jako do teď.

Pokud si chcete rozšířit obzory i v dalších oblastech, mrkněte na dokumenty, které zmiňuji v článku: Jak započala cesta blázna.

„Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.” Mahátma Gándhí

Matka příroda se dívá.

Fast Fashion|Slow Fashion

Měním zaběhlé pořádky a porušuji status quo. Inspiruji ostatní lidi k tomu, aby převzali plnou odpovědnost za své činy a především za svůj život. Zároveň jim ukazuji možnosti, jak žít udržitelným způsobem a minimalizovat tak dopady na životní prostředí a klimatické změny. Vyměnil jsem práci a vydělávání peněz za smysl života. Tomínovo příběh si přečti tu >>.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.